
je přirozená a pro organismus šetrná fyzikální metoda léčby. Jedná se o neinvazivní, nenávykovou léčbu. Působením pulsního magnetického pole dochází k ovlivňování tkání lidského těla na buněčné úrovni, což může vést k potlačení, případně úplnému odstranění některých zdravotních potíží.
OBECNĚ O TERAPII MAGNETICKÝM POLEM
Magnetoterapie je nejstarší formou fyzikální terapie. Již staří Etruskové poznali léčebnou sílu kamene nazývaného magnetovec. Asi před 100 lety byly přihlášeny první patenty pro přístroje magnetické terapie. Aparatury ale nebyly vhodné pro praktické nasazení, přestože již byly podávány zprávy o velice dobrých medicínských výsledcích. Obecný vzestup chemoterapie v padesátých letech přispěl k velmi pomalému nástupu fyzioterapeutických léčebných metod a tím i magnetoterapie.
Až v 60 letech můžeme pozorovat celosvětově nástup magnetoterapie do lékařských ordinací a zintenzivnění výzkumu na poli působení magnetických polí na lidský organizmus. Tento nástup magnetoterapie souvisí zejména s problémy zhoršování životního prostředí a vedlejšími účinky chemoterapie.
JAK PŮSOBÍ PULZNÍ MAGNETICKÉ POLE NA LIDSKÝ ORGANISMUS
Pulzní magnetická pole indukují slabé elektrické proudy v exponované tkáni. To znamená, že jde o určitý druh elektroléčebné procedury, která má hlavní výhody v tom, že není možné lokální poškození elektrickým proudem, jako u přímých kontaktních elektroléčebných metod. Magnetické pole prostupuje exponovanou tkání rovnoměrně, tzn. každou buňkou. Ionty, které jsou obsaženy v buňkách a v koloidních systémech, jsou magneticky ovlivnitelné, což způsobuje aktivizaci každé buňky. Je známo, že při různých onemocněních se mění povrchové potenciály buněk v organismu oproti normálním hodnotám. Dochází tak k zvyšování propustnosti mezibuněčných membrán a tím k zvýšenému prokrvování, okysličování, zásobování živinami a lepšímu odvádění zplodin v exponované tkáni
Hlavní účinky pulzních magnetických polí:
![]()
Protizánětlivé působení je založeno na poznatku, že slabé elektrické proudy vyvolané pulzním magnetickým polem jsou schopny zvýšit fagocytozu neutrofilů včetně zvýšené produkce superoxidu. Následná indukce superoxiddismutázy vázané na endotel je pravděpodobná, což má za následek vyšší koncentraci peroxidu vodíku v exponované oblasti. Protože superoxid inhibuje aktivitu katalázy, produkovaný peroxid vodíku není odbouráván a ten je schopen destruovat leukotrieny, jedny z nejsilnějších aktivátorů fagocytozy. Tento mechanismus protizánětlivého působení vysvětluje zdánlivě kontroverzní působení pulzních magnetických polí jak u zánětů sterilních /revmatická onemocnění – m. Bechtěrev, PAP/, tak i mikrobiálně indukovaných /sinusitidy dětí, osteomyelitidy/. V případech mikrobiálně indukovaných zánětů zvýšená fagocytární aktivita včetně zvýšené produkce superoxidu způsobuje rychlé potlačení bakteriální flory v exponované oblasti. Tento jev na druhé straně vysvětluje dočasné zhoršení stavu revmatiků /větší bolestivost/ v průběhu prvních 3 aplikací, kdy dochází k vyšší produkci superoxidu, který zesílí zánětlivé projevy. Dochází k uplatnění aktivace superoxiddismutázy a efekt je stejný, jako při aplikaci Peroxinormu do místa zánětu.
Analgetický účinek magnetoterapie je snad vůbec nejlépe prokázán u řady bolestivých stavů, zejména pohybového aparátu. Otázka bolesti vůbec a její vysvětlení je složité. V úvahu připadá možné ovlivnění Melzackových ”vrátek”. Experimentálně byly prokázány i změny interakce opiových receptorů s endorfiny a konečně má svou důležitost i výše popsaný protizánětlivý účinek.
Vasodilatace – dochází k efluxu Ca2+ iontů, což ve svém důsledku znamená povolení tonu svaloviny cév, zejména prekapilárních svěračů. Tento jev byl skutečně pozorován a je opakovaně dokumentován. Dále dochází k aktivaci vagu a na základě zvýšené metabolické aktivity buněk exponované oblasti /včetně buněk endotelu/ dochází ke zvýšení produkce EDRF /endothelium derived relaxing factor/. Aktivace vagu byla prokázána mimo jiné i zvýšeným pocením a navozenou bradykardií jak u pacientů léčených magnetickými poli, tak i u profesionálně exponovaným osob. Kromě této vagové odezvy je popsána i zvýšená motilita střevní u nemocných s roztroušenou sklerózou mozkomíšní. Jediným popisovaným negativním vedlejším účinkem aktivace vagu je možnost navození hypotenze u citlivých osob se všemi nepříjemnými důsledky. Dle našich zkušeností tento jev mizí během 5 aplikací. Dochází ke zvýšení tvorby prostaglandinů, což bylo experimentálně prokázáno na aortách krys. Tento poznatek dobře koresponduje se zvýšenou peroxidací na podkladě zvýšené metabolické aktivity exponované tkáně. Dochází k dilataci cév. Toto vede k zlepšení prokrvení tkání a kapilár. Výsledkem toho se zvýší i parciální tlak kyslíku ve tkáních, až o 200 procent a zrychlí se odvod zplodin látkové výměny, což je předpoklad každého ozdravného procesu.
Myorelaxace je rovněž často popisovaný děj při aplikaci magnetických polí, zejména v případě paraverbálních kontraktur. V tomto případě lze uvažovat o analgetické roli magnetoterapie. Kromě toho zlepšená perfuze může mít svou důležitost při odplavování kyselých metabolitů způsobujících bolestivé dráždění a konečně byla prokázána zvýšená aktivita laktát – dehydrogenázy v exponovaném svalstvu. Dále bylo prokázáno výrazně zpomalené nervové vedení na dolních končetinách u sportovců. Tento děj se rovněž podílí na myorelaxaci.
Zrychlení hojení bylo prokázáno nejen u kostí, ale rovněž u měkkých tkání. Toto působení lze vysvětlit hypotézou dle Oberleyho. Předpokládá se, že nespecifické podráždění cytoplasmatické membrány aktivuje metabolický řetězec, kde klíčovým bodem je změna poměru cAMP/cGMP. Tento děj je iniciován zvýšenou koncentrací intracelulárního superoxidu patrně na podkladě aktivace membránově vázané NAD(P)H oxidázy. Pulzní magnetická pole aktivují respirační řetězce, tedy zdroje intracelulárního superoxidu. U hojení pseudoartroz se uplatňuje ještě další mechanismus, a to aktivace osteoklastů. Důkazem pro tento předpoklad jsou rtg nálezy po relativně krátké /1 měsíc/ trvající magnetoterapii, jak je uvedeno výše. Tento obraz je způsoben aktivací osteoklastů. Další hojení je podpořeno zvýšenou tvorbou fibronektinu těmito buňkami, takže nepřekvapí literární údaje sledující dynamiku hojení, které popisují podstatně rychlejší tvorbu vaziva.
Výrazné protiedémové působení. Dochází ke zlepšení perfuze danou oblastí a protizánětlivému působení.
Velmi dobré výsledky jsou u míšních degenerací typu Werding – Hoffmann, kde je role efluxu Ca2+ iontů klíčová. Pokud si uvědomíme, že rozdíl koncentrací kalcia mezi extracelulárním (EC) a intracelultárním (IC) prostorem je 3 – 4 řády ve prospěch extracelulárního prosotru, je jasné, že jakýmkoliv mechanismem poškozená buňka není schopna gardient udržet. To znamená, že EC kalciové ionty vstupují do nitra buněk a zde aktivují řadu enzymů, včetně proteáz, které destruují bílkovinné struktury. Pokud však je ještě buňka alespoň trochu schopna reagovat na magnetický podnět, dojde ke kalciovém efluxu s následnou inzibicí těchto enzymů a alespoň k částečné restaurace buněčné funkce. V případech DMO, dochází k metabolické aktivaci gliových buněk.
Dochází ke zklidnění pacientů, lepšímu spánku, ústupu migrenózních stavů apod.. Na tomto účinku se výrazně podílí analgetický účinek magnetoterapie. Existují také elektrofyziologicky zaměřené práce, popisující navození pomalých vln a obrazu synchronizace EEG záznamů.
PŮSOBNOST MAGNETOTERAPIE
Použití magnetoterapie v důsledku jejího širokého působení na lidský organismus je z lékařského hlediska velmi rozsáhlé. Magnetoterapie se s úspěchem používá ve sportovní medicíně, interně, urologii, gynekologii, orthopedii, balneologii, rehabilitaci, pediatrii, dermatologii, chirurgii, neurologii, revmatologii, stomatologii, geriatrii a v očním lékařství.
MAGNETOTERAPIE V KOMBINACI S OSTATNÍMI MEDICÍNSKÝMI POSTUPY
Pro zkušeného lékaře je samozřejmostí, že optimální léčebné výsledky se dosahují jen zřídka jednou jedinou metodou. Magnetoterapie může být chápána jako součást léčebného plánu, je možné ji aplikovat i odděleně. Nejlepších výsledků se totiž dosáhlo právě včleněním této metody do komplexu léčby balneologické, rehabilitační apod..
Smysluplná kombinace dvou nebo i více léčebných postupů je proto velkým uměním úspěšného lékaře. Magnetoterapie je velice výhodná jako kombinace se všemi klasickými postupy medicíny, balneologickými procedurami, rehabilitačním cvičením, neagresivními chemoterapeutickými léčebnými metodami a laserovou terapií.
PLACEBOEFEKT A MAGNETOTERAPIE
Psychický stav pacienta má velký vliv na ozdravný proces. Vzhledem k tomu, že magnetické pole člověk nemůže svými smysly registrovat, tzn. že nemůže být registrováno ani lékařem ani pacientem, objevuje se někdy negativní postoj pacienta k magnetoterapii. Projevuje se to zejména tehdy, když se jedná o těžké případy a pacient absolvoval už celou řadu jiných léčebných metod bez efektu. Lékař i pacient by měli být trpěliví. Magnetoterapie působí na každého člověka různě. Pokud je pacient negativně naladěn (placebo negativní), může být léčba delší.
Dobré výsledky s magnetoterapií má veterinární lékařství, protože zde placebo negativní efekt neexistuje nebo je jen těžko možný. Počet aplikací je značně nižší a úspěšnost vyšší než v humánním lékařství. Rozsah indikací je zde stejně široký jako v humánní medicíně. Jsou to onemocnění páteře, onemocnění kloubů loketních a kolenních, akutní a chronické ostitídy, onemocnění ledvin a močového měchýře, onemocnění srdce, stavy slabosti, poranění a rány. V oblasti jezdeckého sportu je známa celá řada špičkových koní, kteří museli pro onemocnění nebo zranění s aktivním závoděním přestat a díky magnetoterapii se opět dostali ke špičkovým výkonům.
KONTRAINDIKACE
![]()
Magnetoterapii se nedoporučuje aplikovat v následujících případech:
- při akutní tuberkulóze,
- v těhotenství,
- u pacientů s elektronickými pomocnými orgány (kardiostimulátor),
- u krvácivých stavů,
- u mykotických onemocnění,
- u akutních virových a bakteriálních onemocnění,
- u tumorů,
- u dětského diabetu, pokud nelze kontrolovat hladinu cukru v krvi.
Zvláštní pozornost je třeba věnovat pacientům jak s hypotenzí (nebo sklony k ní), tak hypertonikům. Může totiž dojít k výraznému poklesu TK se všemi průvodními jevy. Tato reakce však obvykle mizí během 30 minut po skončení aplikace. Většinou po prvních 5 aplikacích dochází k adaptaci.
Velice důležité je, aby v průběhu léčby pulzním magnetickým polem nebyla prováděna žádná rentgenová vyšetření nebo léčby ozařováním (mimo laserovou terapii). Tyto působí negativně na dosažené výsledky terapie, protože regenerační procesy, které byly nastartovány, bývají přerušeny. Po delším ozařováním rentgenovými nebo jinými paprsky je magnetoterapie méně účinná, ale může být nasazena velice úspěšně v rámci doléčení.
PRAKTICKÉ POZNÁMKY K TERAPII
Literatura: MUDr. Jiří Jeřábek, CSc "Magnetoterapie" Nový Bydžov 1995
Prospektové materiály firmy Therapysystems s.r.o.
MUDr. Josef Kallus, Magnetoterapie, atestační práce